Pomalu se nám rok 2017 blíží ke konci, a já sotva napsal nějaký blog. Jak už jsem psal minule, bylo to hlavně kvůli narození našeho třetího dítka, a celkovému nedostatku času.
Jak jsem se i přesto vypořádal s vytyčenými cíli?
Se ctí můžu předvést alespoň jeden úspěch. Novou vlnu výzkumu předků mého dědy z tátovy strany - Emila Krcháka.
Na konci loňska jsem si tedy vytyčil cíl vypátrat alespoň polovinu mých 7xpra z dědovy strany.
A tady teď jsem (počet nalezených předků dědy Emila, generace na řádku):
Ač mi chybí už dva z mých 4xpra prarodičů, dokázal sem se dostat na vysněnou metu 64 7xpra. Další generace jsou bohužel zcela beznadějné...
Proč?
[- Na nějaké indexy pro takhle staré matriky rovnou zapomeňte. Zřejmé, ale velmi bolestivé.]
- Je náročné zkrotit s každou generaci dvojnasobný počet.
- Starší materiály jsou náročnější na práci. Žádné informace o rodičích, ani na svatebních záznamech, žádná čísla domů, žádná příjmení manželek...
- Neustálenost příjmení. Bohužel, příjmení nejsou ještě zcela fixována ani na přelomu 17ého a 18ého století.
- Některá příjmení jsou naopak velmi častá, a oplývá jimi klidně pětina vesnice.
- Čím hloubějí zkoumáme, tím širší množství far musíme pokrýt, a vypátrat v této době jakékoliv stěhování je obzvlášť oříšek...
Poznámka: všechen popisovaný výzkum probíhal na předtolerančních matrikách z Horňácka na actapublica, Velka nad Velickou [tehdy jen "Velká"].
Takže jak adresuju výšene uvedené problémy, abych si s nimi poradil?
Jak jsem se i přesto vypořádal s vytyčenými cíli?
Se ctí můžu předvést alespoň jeden úspěch. Novou vlnu výzkumu předků mého dědy z tátovy strany - Emila Krcháka.
Na konci loňska jsem si tedy vytyčil cíl vypátrat alespoň polovinu mých 7xpra z dědovy strany.
A tady teď jsem (počet nalezených předků dědy Emila, generace na řádku):
Ač mi chybí už dva z mých 4xpra prarodičů, dokázal sem se dostat na vysněnou metu 64 7xpra. Další generace jsou bohužel zcela beznadějné...
Proč?
[- Na nějaké indexy pro takhle staré matriky rovnou zapomeňte. Zřejmé, ale velmi bolestivé.]
- Je náročné zkrotit s každou generaci dvojnasobný počet.
- Starší materiály jsou náročnější na práci. Žádné informace o rodičích, ani na svatebních záznamech, žádná čísla domů, žádná příjmení manželek...
- Neustálenost příjmení. Bohužel, příjmení nejsou ještě zcela fixována ani na přelomu 17ého a 18ého století.
- Některá příjmení jsou naopak velmi častá, a oplývá jimi klidně pětina vesnice.
- Čím hloubějí zkoumáme, tím širší množství far musíme pokrýt, a vypátrat v této době jakékoliv stěhování je obzvlášť oříšek...
Poznámka: všechen popisovaný výzkum probíhal na předtolerančních matrikách z Horňácka na actapublica, Velka nad Velickou [tehdy jen "Velká"].
Takže jak adresuju výšene uvedené problémy, abych si s nimi poradil?
- Neustále si udržuju seznam aktuálních příjmení, a snažím se je zapamatovat. Prakticky to vypadá tak, že na 90% procentech obrazovky mám otevřenou matriku, a na zbylých 10ti mám úzký sloupeček s příjmeními.
Není prostě možné, procházet stejnou matriku znova a znova, a hledat při tom jen jedno, nebo pár příjmení. Projít matriku jednou (několikrát málokrát) zapisujíce rovnou všechny výskyty z celého seznamu příjmení je mnohem efektivnější.
A kolik příjmení je rozumné? Já se snažím zkoumat na jednou všechna příjmení svých 7x pra. Na táhle úrovni se už většinou trošku opakují. Takže ja jich teď mám 38 - některá neznám, některá se opakují a u některých vím, že jsou z jiné fary. - Udržuji si index všech svých předku napsaných tužkou na papíře.
Kdykoliv potřebuju, můžu se podívat na vše co vím o svých předcích na této části stromu, se všemi jejich známymi daty a místu. Zcela nepostradatelná pomůcka. - Zapisuju si každý detail.
Jenom důkladným výzkumem všech nositelů mých příjmení z celé fary dokážu odlišit jeden z mnoha páru, kde se muž i žena jmenují úplně stejně (bohužel neměli ti naši předci na křestní jména příliš fantazie). Bez čísel domů a příjmení manželek potřebujeme pomoc nepřímých informací jako jsou jména kmotrů, vztah narození dětí se smrtí matky.
Obdobně jako u stejně se jmenujících párů nám tato technika přináší schopnost propojit několik vdoveckých vdavek tak, abychom věděli, že jde o stejnou osobu. - Trpělivost.
Tohle všechno vyžaduje čas. Pokud nejste ochotni strávit 5 hodin a nezískat při tom jedinou informaci přímo o vašich předcích, tenhle postup asi není pro vás. - Začínám se svatbama.
Rozhodně nejlepší způsob je vybudovat si kvalitní základnu dospělých párů a pak je ověsit dětmi. A až úplně nakonec to doplnit o údaje o úmrtích.
Prakticky to dělám nějak takhle: první svatby pro generaci T, pak děti z generace T+1, znova svatby, z generace T+1, děti T+2, a konečně úmrtí T+2... - Ještě trochu víc trpělivosti.
- A potom partneři, kamarádi, babičky a strýčkové.
Já v tomhle směru moc úspěšný nejsme, ale všechno o čem píšu krásně škáluje s počtem lidí. Takže jestli můžete, zapojte ostatní.
Hodně štěstí vašemu předtolerančnímu výzkumu. Pokud se do toho pustíte pořádně, určitě zjistíte, že nejedna informace vašich vzdálených příbuzných o vašich předcích je nepravdivá - chybní rodiče, potomci dítka, které zemřelo po 5ti dnech, ap. A to je pro mě pěkná odměna za dobře odvedenou práci.
Na druhou stranu, bez pořádného DNA výzkumu je ten papírový strom jenom jedna velká hodně nejistá hypotéza.
No comments:
Post a Comment